PhDr. Marie Pospíšilová - Galerie Rosemarie
Galerie obrazů s nakladatelstvím a vydavatelstvím
PhDr. Marie Pospíšilová - Galerie Rosemarie
Galerie obrazů s nakladatelstvím a vydavatelstvím
Nabídka knih a obrazů z tvorby umělecké historičky, malířky a spisovatelky PhDr. Marie Pospíšilové - momentálně bude přednostně vkládána nabídka e-knih, čerpajících z vlastních zážitků a využívajících profesních znalostí - s prvky detektivními, mysteriózními, fantazijními, sci-fi, ale i jinými.
Přehledná nabídka a možnost koupi zejména na:www.shop-galerie-rosemarie.kvalitne.cz.
Galerii obrazů s nakladatelstvím a vydavatelstvím provozuje umělecká historička, malířka a spisovatelka PhDr. Marie Pospíšilová a zejména v poslední době je zaměřena téměř výhradně na vlastní tvorbu jak výtvarnou, tak literární. Ta spolu často úzce souvisí a je vzájemně ovlivněna. Literární tvorba je v posledních dvou desetiletích beletristická s detektivními zápletkami a je specifické, že autorka v nich plně využívá svých hlubokých odborných znalostí a celoživotní praxe z oblasti historie umění. Dále má beletrie rysy mysteriózní, fantazijní a také sci-fi.
Některé z konkrétně nyní k prodeji určených obrazů jsou průběžně nabízeny na portálu Aukra.
AKTUALITY: E-knihu, 137 stran - stránkování odpovídá konceptu a bude takové pak v tisku, ve formátech e-knihy se může lišit, 18 barevných ilustrací, již můžete zakoupit za 200 Kč s tím, že vyjde tak do dvou dnů:
Thriller, drama, krimi, mysteriózní, ale zároveň i satira, což odpovídá naturelu autorky, která přes dramatickou podobu svého života se stále snaží uchovat optimistický nadhled a v jejích textech jsou k nalezení i úsměvné okamžiky, přinejmenším třeba ve jménech postav - NOMEN OMEN.
“Umění je fikce, která nám umožňuje rozpoznat pravdu.”
(Pablo Picasso)
Možná umělecká fikce pomůže pochopit mnohé i lidem s odlišnými preferencemi, svázaným racionalitou, prosazujícím a hledajícím ji i tam, kde není a není ani žádaná. Takový svět snad ještě nepoznali.
Tak tady jej mají.
A možná umělecký přepis reality pomůže konečně poznat pravdu i zástupcům represivních orgánů státní moci, kteří mne v posledních letech svým nepochopením a podporováním zločinů a dokonce falzifikátorství, tak zklamaly. Zatímco v jiných oblastech, kde nezpůsobuje takové škody, jej stíhají, jinde nikoliv. Zmátlo je, že vyšlo od úřadů? Tím je to hrůzyplnější případ a jak kdo napraví důsledky? Týká se hlavního příběhu na pozadí různých příhod uměleckohistorické praxe a stále i po desetiletích se objevují osoby se shodným příjmením. Když po třech letech, co jsem začala podávat trestní oznámení a soudní žaloby, po neúspěších se všemi pokusy mne dostat z rodinné nemovitosti, aby mohla být s mnohamilionovým ziskem prodána - od zastrašování, přepadávání doma, tlaku na stěhování do LDN, po snahu o mou detenci, se náhle objevil z rukou advokáta a jeho příbuzného notáře padělek listiny, říkala jsem si: “Tak to už přehnali, na tom skončili!”. Jenže to bychom nesměli být v zemi “Zámku” Franze Kafky.
Správnější než umělecký přepis reality je, že se jedná leckdy o přesnou, až do detailu popsanou realitu. Ta je jen propojená domyšlenou fikcí, odpovídající však, jak realita byla a je autorkou vnímána a působí na ni. Pro přesnost - hlavní příběh je trochu přizpůsoben, ale v intencích vnímání autorky a dopadu na ni, reálně je stručně popsán v 8. kapitole, navíc je vložena 9. kapitola - již dříve zpracovaný příběh s tématem covidu, vším prolíná práce umělecké historičky, s vhledy do zkoumání obrazů a zápletky s tím spojené - to vše detailně dle reality.
Rovněž Picassovo počínání jakožto umělce bylo obtížně chápáno jinak zaměřenou společností, a ve svém mládí se proto dokonce nakrátko ocitl ve vězení. Naštěstí po zapojení logiky bylo pochopeneno, že umělec není zloděj, jako umělci mu není od podstaty vlastní pragmatická mysl zloděje a jeho věznění bylo skutečně jen nakrátko. Logika prostě hraje zásadní roli v lidské společnosti, ztuhlejší paragrafy jdou až za ní. Toho je třeba se držet a nikoliv, aby tomu bylo naopak, což je pro úřady pohodlnější varianta.
Na růžovém keři - obklopená uměním, jímž se člověk snaží přiblížit největší umělkyni - přírodě, v níž vládne královna květin - růže. Ale pozor, vedle krásných květů má také trny!
Takový je život umělecké historičky na volné noze, obklopené krásou, ale nechráněné a vystavené zlu kolem.
Snahou a cílem má být nikoliv stěžování si jedince, nýbrž varování všem, jaké tady hrozí nebezpečí, kdy někdo může vše, co si jen umane, dokonce vytvořit padělek jakékoliv listiny a ničit životy a vypadá to již na delší praxi - při pomyšlení mrazí!
>P>Snad ty Boží mlýny přeci melou, i když velmi, velmi pomalu.
Stále trpělivě čekám a věřím, že se třeba i dočkám ještě na tomto světě, když ne spravedlnosti, tak alespoň práva. A jestli se nedočkám, tak tady předkládám důkaz, že jsem čekala a věřila.
Je nejlepší nesnažit se usilovat o pravdu něčím, co člověku není vlastní. Od narození v dětské postýlce jsem malovala, od čtyř let znala písmo a popsala a pomalovala jsem každý papír. Pod vánočním stromečkem jsem nadšeně našla velkou tlustou knihu formulářů, kde jsem se mohla projevovat. Jako malé dítě jsem si hrála, že vydávám noviny a sama jsem je celé psala - pamatuji si zásadní zprávu z titulní strany svých dětských novin:
“Co je ve světě nového? Prodávají turecký med v čokoládě!” - stalo se to v rodině oblíbenou hláškou.
Výtvarné umění pro mne tolik nepředstavovaly obrazy na zdech jako hlavně ilustrace v knihách, tedy umění do soukromí domova. Ovšem při sepisování obrazové pozůstalosti po manželce vydavatele knih Karla Maye, s množstvím obrazů Zdeňka Buriana, jsem pochopila, že i velké závěsné olejomalby se mohou používat jako knižní ilustrace.
Snad toho co nejvíc ještě stihnu, hlavně aby k tomu byl také konečně klid. Nyní spěchám do třetí operace rakoviny, která klepe na dveře, dveře držím a urychleně pracuji.
Po získání relevantního právního zastoupení, které se konečně se mnou o něčem i baví a neodsouvá mne stranou, jak činily postupně dvě dámy, které si přede mnou téměř ťukaly na čelo a vůbec o ničem se mnou nejednaly a zkazily dopředu, co se dalo, tak nyní jsem konečně vše právní mohla nechat na něm a sama se věnuji své práci, která má oslovit každého a nikoliv jen úředníky, často zaslepené - nevím čím, to nechám na čtenáři.
Původně po vystudování jsem pro mne typicky poslušně napřed psala odborné či vědecko-populární texty ve vystudovaném oboru, později po smrti tatínka-právníka, jsem byla nucena kvůli záchraně rodinných vzpomínek a kontinuity psát podání policii a soudům a nyní konečně bych chtěla plně zveřejňovat svou beletrii, určenou, přibližující a srozumitelnou všem, nikoliv jen odborníkům a úředníkům.
Jak bylo možné poznat, jedná se o druh literatury, líčící právě probíhající skutečnost, která ještě není ukončená a vzniká napětí, jestli se čtenář následně ještě dočká dokončení děje.
Shánějte se po pokračování, jak vše dopadne, snad ještě stihnu s ním vyjít. Je otázka, co bude rychlejší - zda zákeřná fatální nemoc, úřední mašinerie, řízená majetnickými choutkami nebo se na to nahoře už možná někdo z mých zemřelých nebude moct koukat a sešle na svět právo, které mi kdysi po prvním pokusu o krádež naší nemovitosti slibovala mladá právnička. Se smíchem vysvětlovala, že spravedlnost potkám až tam nahoře, že ona je tady jen od zajištění práva. Tenkrát se to tedy s mým přičiněním a finančními ztrátami podařilo, tak je snaha jít stejnou cestou i tentokrát, umožní-li čas. Finanční ztráty nejsou důležité, průběhem života se stále o něco přichází a je dobře, když to jsou jen peníze, které jednou jsou a podruhé nejsou. Ale zůstávají vzpomínky a možnost pracovat v klidném prostředí na svém - a to pak tady po člověku zůstává.
Jedním z těch mých zemřelých by mohla být má Jessica Fletcherová, která v Hesensku nedávno zemřela. Byla to moje dobrá známá, kterou vidím stále ve známém americkém televizním seriálu “To je vražda, napsala” - byla představitelce hlavní postavy neobyčejně podobná vzhledem, chováním, mluvou, temperamentem, prostě vším. Shodou okolností byla o šest dnů mladší než má maminka a jakoby mi ji zastupovala. Byla nadšená z toho, jak píšu a měla v úmyslu to překládat do němčiny, což už nestihla. Němčina jí po většině života v Německu byla bližším jazykem a i když se snažila mluvit česky, vkládala spousty německých slov, na která si v češtině už nemohla vzpomenout. Sama se viděla v mých “Zločinech mezi obrazy” v postavě paní profesorky Violy Slunečné, což jsem tak přímo neměla v úmyslu, postava byla spíš spojením více osob, ale ona tam také byla. Zemřely obě téměř současně - jak má známá, tak i představitelka Jessicy Fletcherové. Pro toto spříznění také píšu, co sama prožívám jako známá postava seriálu a rovněž nejspíš i proto se mi toho tolik stává a jsem u všeho, že by to stačilo na psaní donekonečna a zde předložené je jen malý výňatek. Tak snad také dojde na další. Což takhle, když ke mně přijela několikanásobná vražedkyně den poté, co sekáčkem na maso zavraždila starého pána? Nebo jak vrahové českých podnikatelů u soudu napjatě poslouchali, když jsem vysvětlovala, proč je jimi zcizený obraz Renoira originál a kde ho hledat, až budou postupně propouštěni, tedy až na dva odsouzené doživotně? A to přestože známý pražský galerista se snažil svou situaci zvrátit tvrzením, že zloději nebyli s obrazem u něj, i když byli v těch místech a že jej nikdy neviděl, ale stejně se určitě jedná o falzum. Ale advokátky obžalovaných se ještě druhý den u soudu smály, jak se potil a koktal.
Z nakladatelské a vydavatelské produkce jsou momentálně k dispozici dvě čísla měsíčníku BRDSKÉ HOVORY z roku 2017 - a to jak v e-podobě, tak je ještě k dispozici několik tištěných exemplářů. Jsou brožované, v barvě, na křídovém papíru, vždy 36 stran, formát A5, cena jednoho čísla v e-podobě i tištěné je 50,- Kč, + v případě tisku poštovné 70,- Kč.
Zde jen malá ukázka vždy různorodých sedmi stran z každého čísla - každé číslo obsahuje jak různé informace, třeba obrazy, které byly v létě 2017 v nabídce galerie, když ještě nikdo netušil, že čtvrt roku poté budou ukradeny (či zpronevěřeny, což středočeská policie natolik rozlišuje, že zpronevěřené vůbec nestíhá. Dále jsou tam vždy ukázky některých povídek s ilustracemi.
Každé číslo BRDSKÝCH HOVORů čítající 36 stran můžete objednat v elektronické podobě v souborech PDF nebo EPUB anebo ještě je možnost získat i v tištěné podobě (zbylé výtisky, do vyprodání zásob). Z 1. čísla Brdských hovorů:
Ze 2. čísla Brdských hovorů:
V současnosti jsou chystány k vydání napřed e-knihy a později jsou plánovány i v tištěné podobě. Budou mezi nimi jednak zcela ještě nikdy nevydané texty, ale znovu budou vydány i dávno zcela vyprodané a nedostupné ZLOČINY MEZI OBRAZY, vydané s několika autorčinými černobílými ilustracemi v únoru 2011 v nakladatelství Nava a budou doplněné i původně připravenými početnými barevnými ilustracemi, ještě nikdy nepublikovanými, dále pak budou zvlášť vytištěny jednotlivé povídky, vydané tiskem v různých sbornících a jiných souborech.
Obálky prvních e-knih, nyní chystaných k vydání v PDF a EPUB:
Pvní z knih vyjde již v srpnu 2023 a dostala ISBN - pro PDF: ISBN 978-80-1-03556-3 a pro EPUB: ISBN 978-80-11-03557-0.
Je to kniha s příběhy detektivními, fantazijními, mysteriózními, případně i sci-fi, vycházejícími ze skutečných zážitků autorky - umělecké historičky. Některé kapitoly se doslovně drží reality - a to často ty nejhrůznější. Určité kapitoly popisují přesně realitu, protože naše represivní orgány, včetně soudů nepostihují a nechávají se ovlivnit pachateli - patrně i zavírají oči před úřadem. A protože není dosud postiženo, musí pravdu přinášet alespoň literatura. Pravda musí na povrch a Boží mlýny sice melou velmi, velmi pomalu, ale nakonec je semelou. Snad se toho dožiju, protože ještě letos asi budu muset podstoupit třetí operaci rakoviny a soudy také stále rozhodují v můj neprospěch, což by dohromady nemělo řešení.
V případě zájmu o cokoliv, použijte prosím chat nebo e-mail.
Více k obsahu činnosti galerie Rosemarie, který je daný zaměřením její provozovatelky umělecké historičky, malířky a spisovatelky PhDr. Marie Pospíšilové - biografické údaje více viz -
www.mariepospisilova.mysteria.cz a
k tvůrčí práci více viz - www.pansymarie.mysteria.cz.
Protože je sama provozovatelka zaměřena tvůrčím směrem, který rozhodně převažuje nad obchodním, galerie je určena předně na prezentaci její vlastní tvorby - a to tedy nejen výtvarné, nýbrž i literární. A v té oblasti je obnovována nakladatelská a vydavatelská činnost a to vlastní beletrie, což ještě tak nebylo v rámci nakladatelství a vydavatelství Tabularium Traditionis v 90. letech, sídlícího v Praze 10-Zahradním Městě, v Maceškové ulici. Tehdy spíš sloužilo k vydávání bulletinů pro různé organizace - jako pro Klub kultury Syndikátu novinářů ČR, kde byla provozovatelka předsedkyní nebo pro Zemskou stavovskou unii, od níž získala Řád svatého Václava.
Galerie sídlí od r. 2014 v Řitce, v domě Rosemarie, Zahradní ulice č.p. 367. Dostavba domu Rosemarie byla zkolaudována 8.10.2013 a teprve tehdy se sem mohla i se svým bratrem nastěhovat provozovatelka galerie, přestože pozemek rodina vlastnila od roku 1961 a dům začal být budovaný v r. 1971, poté co dříve od narození byla využívána k pobytu dědova chata na sousedním pozemku. Dům dostal své jméno od autobiografické hlavní literární postavy provozovatelky galerie - Rosemarie Maceškové, která jej rovněž obývá, a to již v literatuře, psané od r. 2008. Jinak v literatuře je od počátku tisíciletí.
Domu je věnován samostatný web - www.rosemarie-dum.mysteria.cz. Dům je obklopen především růžovou zahradou, které je rovněž věnován samostatný web -
www.ruze-domu-rosemarie.euweb.cz. Součástí je i rodinný hřbitov na zahradě domu, zabírající snad její pětinu plochy - viz www.rodinny-hrbitov-Ritka367.mysteria.cz a www.hrbitov-zahradni367-ritka.mysteria.cz Jak již bylo uvedeno, tvorba, kterou lze v galerii shlédnout, je zatím prezentována především na webu - www.pansymarie.mysteria.cz Zlodějské nájezdy, které postihly galerii v tomto i v předchozích umístěních v období od 90. let, zde již jen zmíním, nehodlám už těmito negativními projevy naší současnosti ztrácet další tak drahocenný čas - byly to rozsáhlé krádeže, za nimiž v 90. letech tehdy ještě v Maceškové ulici byl člen rodiny Hronů, s níž jsou dosud výrazně negativní zkušenosti. Tehdy šlo o pečlivě dlouho připravovanou skutečnou krádež a jen díky zvlášť silnému šestému smyslu nebyl úspěšný jeden z trojice zlodějů, který se mne chystal zneškodnit pouhý jeden metr za vstupem do bytu. V letech 2016-2017 kolem a po smrti bratra za krádežemi - tedy dle přesnější terminologie dle středočeské policie šlo tentokrát o zpronevěry, za něž si dle ní polymorbidní invalida může sám a nic řešeno nebylo. Zato po několika letech byl tento invalida obviněn, že kvůli nepráci policie musel nevyhnutelně a zoufale svou situaci řešit půjčkami. To bylo již v domě Rosemarie a prvním pachatelem byl obecně zřejmě všem kromě středočeské policie známý celoživotní recidivista Miroslav Kolář a pak dostavbu provádějící zedník Petr Krška. Možná časem zde bude prezentace zcizených či zpronevěřených obrazů, která byla dosud na blozích a sociálních sítích - jak při krádeži dne 21.12.1994 v Maceškové ulici v Praze 10, které byly často po uplynutí víc jak 10 let prodávány v zahraničních aukcích, tak poté především množství proti vůli odnesených obrazů v letech 2016-2017 v domě Rosemarie v Řitce postupně dvěma zloději. Počet naposledy zcizených či zpronevěřených obrazů dosahuje několika desítek - minimálně třiceti obrazů.
K tomu více také na webu - www.zlocin.mysteria.cz
V současnosti často znechucuje výrazně komerční zneužití oboru historie umění, což je právě i příčinou obrovské zločinnosti, která se kolem obrazů odehrává. Vzpomínám vždy na rodiče, kteří toto netušili a byli přesvědčeni, že studovat uměleckou tvorbu by pro mne bylo dle jejich názoru škoda, že jsem vědecký typ a samotné umění by mne nemohlo zcela uspokojit. Proto při mém uměleckém založení byla jediná volba - věda o umění, tedy historie umění. Neměli vůbec představu, jak v současnosti v tomto oboru nad vědou bude převažovat komerce, to by určitě nepreferovali. Já se uspokojuji tím, že shodný obor vystudoval také náš přední spisovatel 20. století Karel Čapek a že právě tímto oborem nepochybně získal tak široký obecný rozhled. Za mého studia nebyl obor vůbec preferován, bylo přijímáno vždy jen pár studentů jednou za dva roky, že víc by se jich pak oborem neuživilo. Navíc byl pouze dvouoborový - právě, aby se absolventi mohli kdyžtak živit ještě jiným oborem. Takže jsem měla možnost srovnání náročnosti s dalším oborem a skutečně studium dějin umění kladlo nesrovnatelně vyšší nároky.
Umělecké tvorbě je věnovaný také web: www.pansymarie.mysteria.cz
Víc biografických údajů k autorce na: www.mariepospisilova.mysteria.cz A dále především:
www.mariepospisilova-pansymarie-blogy.euweb.cz
Adresa je: Zahradní 367, 252 03 Řitka
Telefon: 704365619, pansymarie2020@yahoo.com, ale nejjednodušší je využít chatu na webu.
